BEZE SPÁNKU BOS

ČTVRTEK 22:00
.

.

Už zase čtvrtek? Zase čtvrtek na to, abych něco napsala, ale teprve čtvrtek na zážitky.

Je to už týden a my zažili tolik věcí. A já vám o všech těch věcech chtěla psát. Vážně!
Každý den jsem na to myslela, ale byly chvíle kdy jsem se musela rozhodovat mezi spánkem a psaním.
Většinou jsem se tak rozhodovala ve sprše, kdy jsem se zároveň sprchovala a zároveň myla zuby. Jo, to byl poslední dny můj největší odvaz.
Vyhrál spánek.

A já vám hned řeknu proč.
Ono člověk na mateřské zjistí dvě zásadní věci ( zjistí jich více, ale tyhle jsou takové nejšílenější) .

1.Spánek je jen pojem. Spánek je zbytečně zažitá věc, která nikdy neexistovala. To si vymysleli studenti. Spánek není vůbec potřeba.

2.Rozněžnit se dá i nad dokonale propečeným toastem.

Bod 1.

Takže co ten spánek ? Jak to s ním je ? Kouzelná to věc.
Když se vám narodí miminko, už to navždy bude jen pouhá vzpomínka. Pouhé slovo.
Spánek kdy jsem si chodívala spát v jednu ráno a vylehávala do 12 poledne je ten tam.
Miminko vás budí. A budí vás často. Prvních pár dnů, dokonce i více než pár ,vás budí co hodinku než si na sebe navyknete a z mnoha jiných důvodů.
Později se to změní na hodinky tři. V tomto vedru to jsou i půlhodinky.

Vaše tělo je v tranzu a občas se snad i bojíte jít spát a usnout, protože víte, že vás ten drobeček brzy vzbudí a bude potřebovat pít, přebalit, uspat. Pozor! Tento proces není otázkou 10min. Minimálně jedné hodiny někdy i více (oh! jaká to chyba, dát si kafe. To si takhle čtete diskuze, kde vám všechny ty maminky a doktorky kafe povolí, ale už tam nejsou, když malíček nechce v noci spát. To pak hrajete takovou tu střídací hru : Uspává celá rodina).

Byly chvíle kdy jsem se budila a jen koukala na Nathana a naprosto jsem nechápala co se děje.
Už jsem kojila ? Mám teď jen přebalit ? Jaktože spí ? Co se dělo poslední pul hodinu ?

Spocení, rozklepaní s culíkem na hlavě( o kterém víš, že poslední dny ještě ani nemá cenu sundávat nebo vůbec umývat, jelikož zítra se stejně zase celá propotíš) , koukáte a občas si i řeknete, že to přece vubec nemůžete zvládnout.

Únava pak dělá šílené věci. U nás doma jsme s partnerem momentálně možná jediní lidé, kteří si rozumí. A i my občas máme problém rozšifrovat co se to ten druhý právě snaží vyslovit.
Návštěvy ? Není možná. Představte si dva rozklepané lidi s pytlíky pod rudýma očima, kteří mluví pouze o prdíkách, plínkách, kojení, miminkách, miminkách, miminkách a občas (co druhou větu )se zaseknou protože si nemůžou vzpomenout na slovo, nebo jim prostě nejde vyslovit.

Když vám pak malý usne, může vzniknout mylná představa o tom, co pak dospělý dělaj.
Většinou první dny, nestihnou říct ani dobrou.
Né snad protože by vášní ze sebe trhali kusy oblečení.

Někdy usneš ještě za chůze do postele.

Někdy jsi v limbu už když jsi jednou nohou na matraci.

.

.

A teď ten bod dva.
Víš co dělá ten ?
Ten dělá to, že Ti všechny tyto věci připadají krásné a Ty bys to za nic na světě nevyměnila.

Jsme nevyspalí, ale smějeme se tomu. Smějeme se spolu.
Ženy važme si mužů, kteří jsou schopni a nebojí se bez nás miminko chytit a postarat se.

Važme si, že se nás i přesto všechno jak těžké to pro ně může být, přece jen nám hodně pomáhají maminkovský hormony, snaží rozesmát.
Že zvládnou uspat, přebalit, pomazlit. A že občas řeknou věty jako : “Nakojili jsme.“

Ale hlavně, že i když sedíte s mastnou hlavou, poblitým trikem a v šortkách o kterých máte pocit, že už je přece oblečete, protože jste hubená jak laňka ( každá si to hned po porodu myslíme, není to tak!:D) s celulitidou, striemi a vytahnutým bříškem po porodu, vám řeknou :

“Jsi krásná, miluji Tě“.

A víte co ? My jsme krásné. A silné. A nejvíce právě v těchto chvílích.
Tak já už končím.
Je totiž 23:03, Nathánek spí.

Já už od třetí věty pořádně nevím co píšu a přemýšlím, že i když jsem to měla vydat dnes, raději to odložím na zítra a pořádně si to po sobě pročtu.
Né jen, že po každé věte sním hrst pistacií, ale já snad i během mrkání tvrdě usínám.
A to ještě nevíte novinku, na kterou jsem kývla. To se společně pobavíme večer u televize až na to budeš koukat a budeš vědět, jak jsem na tom byla se spaním.

Dobrou, mamacitas!

.

.

.

PS: Už jsme zase v Praze a o tom tedy až příště……